Nový urbanismus

Co je nový urbanismus?

Nový urbanismus je hnutí v územním plánování, které prosazuje pěší čtvrti, propojenou síť ulic a smíšenou zástavbu, kde bydlení, obchody a pracoviště leží ve stejné čtvrti. Formalizovalo se v roce 1993, kdy architekti a urbanisté včetně Andrése Duanyho a Elizabeth Plater-Zyberkové založili v USA Kongres pro nový urbanismus (CNU). Ve slovenské debatě se hnutí označuje jako nový urbanismus (slovensky nový urbanizmus) a často se zmiňuje spolu s širší diskusí o kompaktním městě.

Většinu pověsti hnutí nesou dva projekty. Prvním je Seaside na Floridě, letovisko, jehož plán a stavební pravidla vypracovali Duany a Plater-Zyberková. Druhým je Poundbury v hrabství Dorset v Anglii, rozšíření stávajícího města podle urbanistického plánu Léona Kriera, postavené na pozemcích, které od roku 1993 vlastní Cornwallské vévodství. Oba projekty se uvádějí jako důkaz, že tradiční městské struktury lze znovu postavit.

Odkud hnutí pochází?

Nový urbanismus čerpá z předválečného města: ze sítě krátkých ulic, náměstí, rohového obchodu a malého města, kde kostel, škola a trh leží na krátké procházce od většiny domů. Charta CNU prezentuje hnutí jako reakci na rozlévání měst, úpadek center měst a segregaci podle rasy a příjmu, a tyto problémy chápe jako jeden propojený celek. Jeho ústřední myšlenkou je, že na tom, jak na sebe navazují ulice, bloky a budovy, tedy na urbanistické tkáni místa, záleží přinejmenším stejně jako na mapě zónování.

Co zásady požadují pro ulici a blok?

Charta požaduje, aby čtvrti byly kompaktní a pěší, aby se každodenní potřeby nacházely v dosahu pěší chůze, aby občanské a obchodní funkce byly integrovány, a ne izolovány, a aby ulice a veřejné prostory byly sdílené a dobře vymezené. Budovy mají být orientovány do ulice a být s ní propojeny. Tabulka srovnává tyto požadavky s typickou konvenční parcelací.

Jak se nový urbanismus liší od rozlévání měst?

Kontrast s rozlévání měst tvoří jádro argumentace. Rozlévání je nízkohustotní růst na okraji města, obvykle oddělený podle funkcí a dostupný pouze autem. Nový urbanismus se snaží tento vzorec obrátit tím, že hustotu, smíšené funkce a dopravní možnosti umisťuje těsně vedle sebe. Jeho cíl se blíží ideálu kompaktního města, ale pracuje na úrovni čtvrti, nikoli celého města.

Rozdíl je nejlépe vidět na každodenních cestách. Tabulka porovnává oba vzorce na otázkách, které si kupující nebo obec obvykle kladou.

Čeho nový urbanismus dosáhl?

Hnutí změnilo debatu o plánování několika způsoby. Ulici znovu učinilo předmětem návrhu, a ne zbytkovým prostorem mezi parcelami, a popularizovalo kódy založené na formě, které regulují průčelí budov, výšku a hranu ulice, a nejen využití pozemků. Některé obce takové kódy přijaly pro části svého území. Poundbury se uvádí jako příklad spojení smíšeného vlastnictví, obchodů a pracovišť v jediném rozšíření. Novely charty z roku 2024 přidávají zásady o dostupném bydlení, vytěsňování obyvatel a dopravě bez aut. Mnohé z těchto myšlenek jsou dnes v evropském plánování běžné, i když samotné projekty nejsou označovány jako projekty nového urbanismu.

Jaké jsou hlavní kritiky nového urbanismu?

První kritika se týká stylu. Přísné stavební předpisy v Seasidu někteří komentátoři vnímali jako nostalgii, která z města udělala kulisu, a ne funkční místo. Poundbury bylo označeno za příliš historizující, kritici přirovnávají část čtvrti k modelové vesničce. Zastánci odpovídají, že obyvatelé místo využívají a oceňují a že místní lidová architektura je legitimní architektonická volba, ale debata je skutečná.

Druhá kritika se týká dopravy. Čtvrť může být uvnitř pěší a přesto závislá na autě při cestách do práce, do škol mimo čtvrť a do regionálních obchodů. Kritici tvrdí, že pěší ulice nemění regionální silniční síť, takže rozšíření na okraji města může vyvolat stejný počet jízd autem jako konvenční zástavba. Třetí obava se týká nákladů a dostupnosti: pečlivě navržené čtvrti mohou mít vysoké ceny, což omezuje sociální smíšenost, kterou hnutí slibuje.

Nejpodrobnější akademická odpověď je sborník The Seaside Debates z roku 2002, který shromáždil argumenty kritiků včetně Witolda Rybczynského a Colina Rowea. Recenze Cliffa Ellise z roku 2002 třídí kritiky na empirický výkon, ideologii a kulturu a estetiku. Ellis tvrdí, že mnohé z nich jsou předčasné, přehnané nebo neprůkazné, ale také že zastánci nového urbanismu se mohou od oprávněných z nich poučit.

Jak může kupující číst uliční uspořádání nové lokality?

Kupující nemusí být urbanista, aby uspořádání lokality prověřil. Plán ulic ukáže, zda místo pravděpodobně funguje jako čtvrť, nebo jako ložnice s příjemným názvem. Územní plán (slovensky územný plán) a zónovací pravidla obce rozhodují o tom, co lze postavit, takže vizualizace v brožurách nejsou spolehlivým vodítkem. Zkontrolujte samotný plán a obec požádejte o podmínky platné pro pozemek.

Odpovědi berte jako otázky pro developera, ne jako verdikt. Tradičně vypadající lokalita může být přesto závislá na autě a moderní blok může mít výborné ulice. Uliční uspořádání je částí developerského projektu, která vydrží nejdéle, proto si zaslouží nejpozornější čtení.